sobota 4. března 2017

Peter V. Brett: Chrany

Jsem si jistá, že nejnovější kniha známého autora fantasy, Petera V. Bretta, vás určitě neminula. Na nějakém tom instagramovém příspěvku, či při scrollování na facebooku jste určitě její zlatou obálku již zahlédli. No a tady je znovu, yey!
Chrany si musely na mou pozornost bohužel chvíli počkat, i když jsem po nich pokukovala hned po jejich vydání. Nicméně, hned jakmile mi od Megaknih přišla jedna z jejich recenzních kopií, přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Pokud jste se tedy knize do teď vyhýbaly, nebo třeba vůbec netušíte, kdo je to Peter V. Brett, ale jste příznivci fantasy žánru, určitě čtěte dál, a pak svou chybu napravte hned v prvním knihkupectví, které potkáte.
Důvodů, proč číst knihy Petera V. Bretta, je hned několik. Tento autor se specializuje pouze a jen na psaní fantasy příběhů, a kromě toho také prozatím soustředí veškerou svou pozornost do této jediné fantasy ságy o démonském světě. To já osobně vidím jako obrovskou výhodu, protože na výsledných knihách je opravdu znát, že autor do toho dal naprosto všechno a že ho to baví.
Dalším důvodem, proč mám Brettovy knihy ráda, je jeho styl psaní. A teď mluvím o obsahu vyprávění, ne o jeho stylistické formě. Svět Petera V. Bretta je totiž dokonale propracovaný, přesně tak, jak je to u podobných žánrů žádoucí, ale zároveň nás autor nezahlcuje informacemi jako třeba George R. R. Martin, který mě těmi svými sáhodlouhými odstavci dokáže dokonale odradit od čtení (jsem připravena na kamenování :D). Samozřejmě je to věc vkusu, ale pokud patříte k lidem, kteří mají rádi zlatou střední cestu, tak v tom určitě tu výhodu uvidíte.
Jak jsem již řekla, tuhle sbírku jsem přečetla velmi rychle a důvodem není jen to, že tuhle démonskou ságu zbožňuji, ale také poměrně krátký rozsah knihy. Zatímco hlavní knihy ságy mívají kolem pěti set stran, tahle kniha tří doplňujících povídek má stran pouze dvě stě. Formát knihy zůstal samozřejmě podobný těm předchozím, takže písmo se jako vždy velmi dobře čte a opět zde najdeme stejné ilustrace před začátkem každé kapitoly. A ještě si nemohu odpustit vypíchnout tu nádhernou obálku. Za tu mají u mě v TRITIONU další významné plus! Ne, že by je to teda nějak zajímalo.
A teď k samotné démonské tri?penta?hexalogii- fanoušci určitě vědí, kam tímhle mířím. Když totiž Peter V Brett publikoval svou první knihu s názvem Tetovaný, prohlásil, že celá sága bude sérií tří dílů. Jeho hlavní postavou byl mladý Arlen, první člověk, který se dokázal postavit noci a utkat se s démony a přežít. Během psaní nad sebou ale zřejmě Brett ztratil kontrolu a najednou z toho máme pentalogii s mnoha hlavními protagonisty, kteří nejsou o nic méně důležití a zajímaví než sám Arlen Sedlák. Ba naopak, tvrdím si říci, že přidat takovou různorodou škálu postav byl od Bretta velice dobrý tah.
Poslední díl, kterého jsme se dočkali roku 2015 , nese název Trůn lebek a teď všichni fanoušci v napětí očekávají vydání pátého dílu, the Core (Jádro), které je naplánované na letošní rok. A to napětí myslím doslova, protože Peter V Brett je odborníkem na otevřené konce.
Asi proto, aby nás trochu zabavil, než nám dá, na co čekáme, vydal právě knihu tří doplňujících povídek pod názvem Chrany. Každá z těchto povídek se odehrává někde jindy a v jiné době. Ta první s názvem Brayanovo zlato nás zavede do doby, kdy byl Arlen ještě malým chlapcem, který měl velké ambice a chtěl se stát poslem. To, musím říci, ve věrných čtenářích opravdu dokáže vyvolat nostalgii. Připomíná nám to první díl knižní série, kdy jsme sledovali, jak se z mladého Arlena, který toužil po světě, ale kterému neustále křížily cestu autority a pravidla, stane mocný vůdce a nezávislý bojovník, kterého se rozhodnou následovat masy lidí.
Druhá povídka nám pak přiblíží detaily Arlenova pobytu v poušti. Setkáme se zde opět s kastovním systémem a s dobře známými postavami jako je třeba lstivý chin Abban, ale tentokrát je nám poskytnut náhled do Arlenových obchodních cest do pouště. A těmi obchodními cestami samozřejmě myslím vykrádání hrobek a zapomenutých vesnic v místech, kam si jiní netroufnou. Tato povídka je ze všech tří nejkratší, ale pořádná dávka napětí jí rozhodně nechybí.
Ale moje, a docela určitě i Brettova, nejoblíbenější povídka z této sbírky, nese název Poselský odkaz. Ta je naopak nejrozsáhlejší, a dokonce rozdělená do několika kapitol a sleduje příběh nové postavy, malého chlapce Trnky, který pochází z rodiny bývalého šarúmského válečníka Damaji. Trnkovi je pouze šest let, když se s ním setkáváme poprvé a ve své rodině je mezi sourozenci považován za outsidera. Jako mladý mouřenín nenachází zastání ani u obyvatel vesnice, a tak žije mladý Trnka neustále ve strachu, že bude někým napaden. Mezi jeho a Arlenovým osudem lze najít mnoho podobného. Oba například vzešli z velmi špatného zázemí a jejich život změnila nešťastná událost. A u obou bylo více než pravděpodobné, že tyto změny nepřežijí. A samozřejmě oba vzali svůj osud do svých rukou a proti všem očekáváním ho obrátili vzhůru nohama.
 Více už raději říkat nebudu, snad jen to, že se nemůžu dočkat vydání Jádra! A pro ty z vás, kdo jsou na tom stejně, TADY na oficiálních webových stránkách Petera V. Bretta, si můžete prozatím přečíst anglicky malou ochutnávku z dalšího dílu. Knihu Chrany pak seženete TADY.



Ukázka:
Ragen vytřeštil oči, když se z toho, co zprvu považoval za ohnivého démona, vyklubal ještě nedospělý chlapec, oblečený v různorodých hadrech a oplácaný močálovým bahnem. Na zádech měl kulatý šarúmský štít a v ruce držel zapálenou otep trličových stonků, která vydávala mastný, štiplavý dým. Mával tou pochodní sem a tam, jako by chtěl vytvořit kouřovou hradbu. V druhé ruce držel kus kůry svinutý do kužele a Ragen nevěřícně sledoval, jak si ho užším koncem přikládá ke rtům a působivě napodobuje řev skalního démona.



RV: Megaknihy.cz