pátek 9. prosince 2016

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Podivné město)

Už se mi stalo mnohokrát, že jsem dobrou knihu přečetla v rekordním čase. Někdy se to podaří třeba i za jeden den. Nicméně málokdy se mi stane, abych nějakou knihu četla více než dva měsíce. A to i přesto, že jsem se na ni před jejím pořízením tak těšila. Přesně to ale vystihuje moji zdánlivě nekončící zkušenost s druhým dílem Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti.
Vážně nechápu, co se za těch pár měsíců od přečtení prvního dílu mohlo tak změnit, ale z mého předchozího nadšení se stalo Hlavně ať už to skončí. Příčinou bylo nejspíš to, že podivné děti v tomto díle opustily svou časovou smyčku a prostředí roku 1942 a příběh se tak začal vyvíjet úplně novým směrem.
Přitom změna prostředí naopak tak nějak slibuje větší dynamičnost příběhu, a tedy obvykle i větší zábavu při čtení. No, zkrátka a dobře, je to záhada, ale Ransom Riggs prostě úplně ztratil mojí pozornost a už teď vím, že třetí díl číst nebudu.
Abych se vyvarovala lynčování ze strany čtenářů, že neumím ocenit literární tvorbu, tak vás hned zarazím. Oceňuji každou snahu vloženou do literatury, a to i sebemenší pokus o vytvoření knihy. Vím, že i když se kolikrát finální verze nepovede tak, jak by měla, stejně je za ní kus pořádné práce za dobrým účelem, takže tohle opravdu není to, co se tu snažím říci.
Ve svých článcích sdílím jen svoje názory, které se nutně nemusí shodovat s názory ostatních, a stejně tak je tomu v tomto případě. Pořád si myslím, že pokud vás první díl Sirotčince bavil, je velice pravděpodobné, že vás zaujme i jeho pokračování. Koneckonců se tu vyskytují stále stejné známé postavy jako třeba Emma, která dokáže vyčarovat oheň z ničeho, nebo Millard, který i když je neviditelný, příběh snadno okoření svým břitkým humorem a inteligencí. A samozřejmě náš hlavní protagonista Jacob Portman, chlapec, který jako jediný vidí netvory, také ve skupině podivných nechybí.
Druhý díl Sirotčince navazuje přesně tam, kde nás jeho předchůdce zanechal. Po tom, co děti na ostrově přemohly netvora Dr, Golana a unikly těm zbylým, pádlují mlhou jako o život vstříc naději na bezpečí. Na konec, když už to pomalu vzdávají, se skutečně dostanou na pevninu a poprvé v tomto díle tak utečou jisté smrti. Jacob i ostatní ale tuší, že toto je jen začátek, a že před sebou mají ještě hodně dlouhou cestu plnou nebezpečných nástrah.
Nicméně do Londýna dojít musí, a to co nejdříve. Je to totiž nezbytné pro záchranu slečny Peregrinové, které hrozí, že už navždy zůstane ve své ptačí podobě, jestliže ji některá z jejích kolegyň opatrovnic nezachrání.
A protože většina ymbryn již skončila v zajetí netvorů, dětem nezbývá nic jiného než najít jednu z těch posledních uprostřed téhle obrovské anglické metropole. Čeká je tedy dlouhá cesta za slečnou Wrenovou, a z toho také vyplývá, že i tentokrát společně s podivnými budeme cestovat v čase, abychom ji našli. A jak už taky víme, kde jsou časové smyčky, tam jsou i podivní, takže o nové postavy rozhodně nebude nouze. Objeví se zde například podivní nerozluční bratři, nebo třeba dívka, která umí dokonale ovládat led.
Chcete-li Jacoba a Emmu provázet i na cestě do Londýna, můžete si pokračování jejich příběhu pořídit třeba přímo na webových stránkách nakladatelství JOTA. Snad se vám bude tohle pokračování líbit více než mně. Pokud jste knihu již četli, napište mi svůj názor do komentáře.