sobota 19. listopadu 2016

Aldous Huxley: Konec civilizace (Brave New World)

Brave New World je titulem, který není třeba dlouze představovat. Je to světoznámá satirická antiutopie, která se dočkala svého prvního vydání v USA již v roce 1932 a poté následovalo ještě mnoho a mnoho dalších vydání ve všech nejrůznějších jazycích světa. Časem získal Brave New World takové popularity, že kdo dnes nezná knihu, zná minimálně stejnojmenný film s Peterem Gallagherem v hlavní roli.
A pokud vás tohle vše přeci jen minulo a říkáte si, o čem, že to sakra mluvím, tak budiž vám dostačujícím krátký úvod do děje. Jak už vypovídá samotný název, příběh je o novém světě, tedy konkrétně o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby svět opustila demokracie a lidstvo by dokázalo plně využít a zneužít technologický pokrok. Jinými slovy, jak by civilizace vypadala, kdybychom vyměnili podstatu lidství (emoce a prožívání) za nejvyšší možnou efektivitu a produktivitu práce.
V tomto příběhu jsou lidé vychováváni jeden jako druhý a každý má předem určenou svou budoucí funkci. Všichni jsou predestinováni do určité kasty a jsou jim od malička vštěpovány naprosto stejné vlastnosti a myšlenky tak dlouho, dokud nepřemýšlejí jeden jako druhý. Naprostá absence individuality totiž zaručuje minimální riziko setkání se s odporem a s jakoukoli formou rebelie. A formování lidí zde manipulací nekončí. Daleko významnější roli zde hraje genetické programování. V rámci zvýšení produktivity a časové úspory se lidé přestali rodit, a namísto toho se vyrábí ve velkém. To společnosti přináší nejednu výhodu. Kromě jiného například to, že lidé jsou osvobozeni od citových vazeb ke svým rodinným příslušníkům. protože žádné nemají. Prostě perfektní.
Příběh, který Huxley přivedl k životu, bývá velmi často spojován s jinou dystopií, a to s Orwellovo 1984. Paradox je, že přesto, že Orwell napsal svou knihu o mnoho let později, Brave New World vždycky zůstane tak nějak v jejím stínu. Netroufám si popírat, že obě knihy mají mnoho společného, nicméně zdá se mi, že vzhledem k neustálému porovnávání těchto dvou děl jsou často přehlíženy právě kvality Brave New World.
Jak jsem ale řekla, obě knihy skutečně spojují celkem významné podobnosti, nejen jejich žánr, takže se srovnávání nejspíše nelze vyhnout. V první řadě se oba příběhy odehrávají ve fiktivní budoucnosti, která je výsledkem nastolení totalitního a nedemokratického systému. Oba také zpracovávají podobná témata jako je otázka svobodné vůle, vliv lásky na jednání jedince, či nebezpečí, které může představovat technologický pokrok. Nicméně v Orwellově světě se hlavní hrdina a mnoho jemu podobných snaží systém zlomit a překonat, protože jsou si jeho chyb vědomi. Naproti tomu, v Huxleyho podání je totalitní systém tak dokonalý, že lidé jsou se svými životy spokojeni. Důsledkem celoživotního manipulování s jejich myšlenkami si ani neuvědomí, že přišli o veškerou svobodnou vůli, a když náhodou hrozí, že by mohli i přesto upadnout do depresí či pochyb, je jim podána takzvaná soma, zázračná droga, která jim okamžitě navodí pocit dokonalého štěstí, aby tyto myšlenky zahnali.
Hlavní postava Konce civilizace, Bernard Marx, je součástí systému jako všichni ostatní. I on má svou funkci ve společnosti, ke které byl předurčen svým společenským postavením a je od něj očekáváno určité chování. Bernard se ale na rozdíl od ostatních postav, se kterými se v knize setkáme, pohybuje na hraně přijatelného chování a občas pochybuje o správnosti systému. Tím je Bernard unikátní, protože se ho pochyby zmocňují i přesto, že prošel od narození stejným procesem manipulací jako jeho kolegové a přátelé.
Ve svém vnitřním boji mezi touhou zapadnout a touhou osvobodit se a odhalit nesprávnost systému, nalezne mocného spojence, divocha z vnějšího světa v rezervaci. Tento mladík je jedinou postavou z celé knihy, která neprošla klasickou výchovou, protože se narodil v utajení mimo běžnou společnost. Jeho prostřednictvím nám Huxley odhaluje, co si myslí o střetu kultur a o jejich vzájemném nepochopení. Přestože je totiž mladý divoch pro Bernardovi vznešené přátele jen nevychovaným a nevzdělaným barbarem, my čtenáři ve skutečnosti víme, že John je mnohem inteligentnější a vzdělanější než oni. Jako jediný je totiž stále schopen kriticky smýšlet a vidět věci i z jiného úhlu pohledu, než který je mu předkládán.
Můj osobní dojem z Brave New World je jednoznačně kladný, nicméně kdybych měla zvolit mezi ním a 1984, rozhodně bych si vybrala Orwella. Brave New World má pro mě srovnatelně dobrý námět a vypracovaný děj, ale Huxleyho styl psaní mi tolik nesedl. Osobně bych uvítala trochu více událostí, popisů a postav, aby příběh nepůsobil tak stroze a jednoduše. Na druhou stranu věřím tomu, že se najdou čtenáři, kterým tento styl naopak vyhovuje, a proto by to jistě naopak ocenili, stejně jako krátký rozsah knihy. Já mezi takové čtenáře ale bohužel nepatřím, radši čtu obsáhlejší knihy s pěkně rozvětvenými a propracovanými ději.
Pokud si chcete zakoupit stejné vydání Brave New World jako je na fotce, sledujte webové stránky Megaknihy.cz, nebo mrkněte SEM. Vydání je o velikosti A5 a je vázáno v hardbacku, takže žádné muchlání, přehýbání a ohýbání!


"Nemůžete vyrábět vozy bez oceli- a nemůžete psát tragédie bez sociálních otřesů. Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastní. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat."



RV: Megaknihy.cz