úterý 16. června 2015

John Green: An Abundance of Katherines/ Příliš mnoho Kateřin

Dneska jsem si pro vás připravila recenzi na knihu, kterou určitě  většina z vás zná a většina z té většiny jí určitě i vlastní. Tou knihou je Příliš mnoho Kateřin od Johna Greena, a důvodem, proč ji tolik z vás poznává je Greenova popularita, kterou si již ve svém mladém věku stihl vybudovat po celém světě, a to hlavně díky takovým titulům jako jsou: Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a nebo Papírová města.
Bohužel ale s touto knihou se ukázalo, že Green je jeden z mála autorů, jejichž reputace se s každou jejich další tvorbou mění.
Každá jeho kniha se totiž setkává s naprosto odlišným ohlasem ze strany čtenářů od nekonečného nadšení nad knihou Hvězdy nám nepřály, až právě třeba po drsnou kritiku jeho nejnovějšího titulu Příliš mnoho Kateřin.
Tenhle nečekaný zvrat pro mě byl vážně překvapující, a tak jsem se rozhodla si knihu Příliš mnoho Kateřin přečíst a zjistit, co je na ní tak hrozného. A k čemu jsem došla? Stručně a jasně- prakticky k ničemu.
Podle mě tahle kniha totiž dostála přesně tomu, co se od ní očekávalo. John Green psal a stále píše knihy, které nás mají pobavit a nebo popřípadě dojmout. Takový je prostě jeho styl psaní. Jeho knihy jsou tím tipem literatury, po které sáhnete večer po náročném dni, a právě proto nechápu, proč by ho někdo kritizoval za to, že jeho knihy neobsahují žádnou hlubokou myšlenku. To je prostě on. Pokud si například pustíte romantickou komedii v televizi, taky nebudete očekávat, že vás to zasáhne stejně jako třeba Sophiina volba. Od toho tyhle žánry prostě nejsou, a tak by k nim podle mě měli také čtenáři přistupovat.

sobota 6. června 2015

Laurent Gounelle: Den, kdy jsem se naučil žít

Po delší době mám pro vás opět recenzi na knihu, která není pouhým příběhem v deskách. Laurent Gounelle vás totiž, jako psycholog, spisovatel a troufám si říct i filozof, touto knihou donutí zamyslet se nad vaším každodenním životem a nad sebou samými.
Zároveň vás v těchto dvaačtyřiceti kapitolách nechá nahlédnout do principů své vlastní životní filozofie a odhalí veškeré neduhy, kterých se my, lidé (nejen) jednadvacátého století, tolik dopouštíme.
To všechno najdete v příběhu hlavní postavy, Jonathana. Ten je zpočátku úspěšným pojišťovacím agentem ve firmě, kterou spoluvlastní se svou bývalou ženou a přítelem. Jeho život je koloběhem práce, vyzvánějícího telefonu a pravidelných návštěv jeho sedmileté dcery. To všechno ale skončí ve chvíli, kdy mu na procházce po molu cikánka vyvěští z dlaně brzkou smrt.
Jonathan je otřesený. S vidinou toho, že se nedožije ani konce roku, si začíná uvědomovat svojí dosavadní bláhovost a pomíjivost věcí, na kterých mu celý život záleželo. Ve chvíli, kdy se přestane litovat, si uvědomí svoje nově nabyté priority a snaží se stát lepším člověkem. Člověkem, který má čas na své dítě, který nelpí na hodnotách, jenž mu vštípila společnost, a kterému není jedno, jak se chová ke svému okolí.