pátek 29. května 2015

Moliére: Zdravý nemocný

Moliéra, francouzského dramatika období sedmnáctého století, jistě nemusím nijak představovat. Určitě znáte jeho divadelní hry ze školy ze seznamu povinné četby, na kterém se určitě objevují jména jako je Lakomec, Tartuffe neboli Pokrytec a nebo právě třeba Zdravý nemocný.
Zdravý nemocný (v originále Le malade imaginaire) je hra o pouhých 114 stranách, s prologem a 3 dějstvími se třemi mezihrami. Premiéru měla v roce 1673 a byla to poslední hra, v které si Moliére sám zahrál, protože při jednom z představeních se zhroutil v záchvatu kašle a za velkého potlesku byl odnesen domů, kde o pár dní později zemřel.
Co se tématu hry týče, řekla bych, že jde hlavně o Moliérovu kritiku tehdejšího lékařství. Podle něho lidé příliš důvěřují lékařům a neuvědomují si, že jim vsugerovávají imaginární nemoci, aby jim pak mohli poskytnout nákladnou léčbu, po níž jim s největší pravděpodobností bude ještě hůře. To by se koneckonců dalo v mnohých případech říci i dnes.

neděle 24. května 2015

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

...Mám vážné důvody domnívat se, že planeta, odkud přišel malý princ, je planetka B 612. Jen jednou ji uviděl dalekohledem v roce 1909 nějaký turecký hvězdář. Podal tehdy o svém objevu obsáhlý výklad s ukázkami na mezinárodním astronomickém kongresu. Ale nikdo mu nevěřil, protože byl nezvykle oblečen. Dospělí jsou už takoví. Naštěstí pro dobrou reputaci planetky B 612 přinutil jeden turecký diktátor svůj lid pod trestem smrti, aby se oblékal po evropsku. Hvězdář předvedl svůj výklad znovu v roce 1920 ve velmi elegantním fraku. A tentokrát mu všichni dali za pravdu.
Vyprávěl jsem vám tyto podrobnosti o planetce B 612 a pověděl jsem vám její číslo jen kvůli dospělým. Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají. Řeknete-li dospělým: „Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby…“, nedovedou si ho představit.

neděle 3. května 2015

Ursula Poznanski: Pět

Knihkupectví Megaknihy.cz bylo už podruhé tak vstřícné, že mi bez sebemenších problémů poskytlo výtisk k recenzi. Tentokrát jsem sáhla do kategorie krimi, a to pro letošní novinku od rakouské autorky Ursuly Poznanski, Pět.
Těch důvodů, proč jsem se rozhodla zrovna pro ni bylo hned několik. V první řadě se jako nově publikovaná kniha nedávno dočkala velkého ohlasu v knižní blogosféře, a tak jsem na ni četla už několik pochvalných recenzí. Za druhé je Ursula Poznanski autorkou, na jejíž knihy už nějakou dobu narážím, hlavně na webu nakladatelství Fragment, kde nabízejí její knihy pro mládež- Erebos a Saeculum. A třetím důvodem bylo právě to, že jsem od ní ještě vůbec nic nečetla, a tak nade mnou opět zvítězila zvědavost. A vyplatilo se.
Během čtení Pětky jsem sice hned několikrát změnila názor na to, jestli je to dobrá kniha, a nebo ne, ale nakonec přece jen vyhrál pozitivní dojem. O námětu ani nemůžu diskutovat, protože ten je přímo geniální. Kniha totiž vypráví příběh sériového vraha, který se rozhodl zahrát si s policií hru na takzvaný geocaching, což je sport, při němž někdo ("owner") schová jakýkoli jím vybraný předmět na těžko dosažitelném místě v přírodě a ostatní ho pak podle navigace hledají. Jak ale hned první kapitola ukáže, policie brzy zjistí, že předměty, co hledají, nejsou ani tak něčím, jako spíš někým.