pátek 24. dubna 2015

Andrew Fukuda: Past

Fragment vydal třetí díl trilogie Hon před necelým měsícem, a já už jsem ho stihla celý zhltnout. Jako každá Fukudova kniha je i tato skvěle napsaná a krátké kapitolky se čtou skoro sami.
V minulém díle jsme se s hlavním hrdinou Genem vydali do Misie hledat Civilizaci přeživších glupanů- neúspěšně. Kniha skončila ve chvíli, kdy Misie byla napadena Prapočátečníky a několika desítkám glupanů se podařilo uprchnout ve vlaku, který směřuje bůhví kam.
Třetí díl nás vrací zpět do vlaku, těsně předtím než zastaví na neznámém tmavém nástupišti. Bohužel do stanice vtrhnou další Prapočátečníci a Gen a jeho přátelé (Sisy, Epap, David) jsou svědky obrovského krvavého masakru. Jim se naštěstí podaří utéct v připraveném výtahu. Bohužel je ale tento výtah nezavede tam, kam čekali.
Past jsem si užila, byla to opět napínavá a zároveň oddechová četba plná nečekaných zvratů. Ke konci knihy vás čeká obrovské odhalení, které určitě budete prožívat spolu s Genem, stejně jako já. Jenom se proklínám za to, že jsem ji nečetla trochu dýl, abych z toho měla delší požitek.

čtvrtek 2. dubna 2015

Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího

Poslední dobou jsem si začala všímat, že moje příspěvky jsou všechny tak nějak na jedno brdo, a tím pádem i nudné. Z toho důvodu jsem se rozhodla pro nepatrnou změnu, a proto tentokrát píšu o dramatu, protože to se tu objevilo naposled asi s Čekáním na Godota.
Arthur Miller je jeden z nejlepších amerických dramatiků, co znám. Tolik, jako jeho psaní, jsem si oblíbila snad jen Tennessee Williamse. Millerovu Smrt obchodního cestujícího můžu bez výčitek doporučit všem čtenářům, protože si nemyslím, že by se mohlo komukoli z vás stát, že se vám tohle drama nebude líbit.

Smrt obchodního cestujícího (v originále Death of a Salesman) je, jak už jsem řekla, krátké drama o 135 stranách a zpracovává hned několik zajímavých témat, od neúcty k rodičům, přes touhu po moci a uznání, až po tak široké téma jako je návrat člověka k přírodě. Z knihy totiž jasně vyplývá, aniž by to bylo řečeno narovinu, že nás náš vlastní technologický pokrok ničí. Ničí nás stejně tak, jako ničí přírodu, kterou potřebujeme ke štěstí.