úterý 23. září 2014

Citát dne


"I have always imagined that paradise will be a kind of a library."
-Jorge Luis Borges


Unboxing #3

Tak nějak jsem si zvykla fotit každé rozbalování balíčků s knihami, takže doufám, že vám to nevadí. Samozřejmě chápu, že fotky nemusí být tak zajímavé jako videa, ale já videa zatím rozhodně točit nehodlám, protože si myslím, že by mi to nešlo, a to psané slovo mě zkrátka baví víc.
Dneska mám pro vás tedy unboxing, kde se zase můžete pokochat nějakými těmi přírůstky do mojí soukromé domácí knihovny, ale tentokrát to skloubím s jednoznačným doporučením na antikvariát, odkud mi tyto knihy přišly. Ne, není to žádná otázka protekce nebo podobných věcí. Předem říkám, že v tom obchodě nikoho neznám a tohle píšu čistě jako spokojený zákazník.
Nejprve bych chtěla zmínit, co k tomu nákupu vůbec vedlo. Minulý týden jsem vyhledávala na internetu knihu Základní kniha o reiki od Lübecka. Projela jsem klasicky Heureku, zboží a podobný stránky, a pak mě upoutala webová stránka Antikvariát L+P. Moje první reakce byla asi něco jako: "Cože, antikvariáty na netu?". Teď už ale vím, že jsem v tomhle ohledu byla tak trochu zabedněná, protože jsem jich pak našla hned několik. Objednávku jsem ale udělala u L+P. A teď proč.

pátek 19. září 2014

Neil Gaiman: Koralina

Koralina, Koralina. Jméno, které vzniklo z nešťastného překlepu amerického autora Neila Gaimana, a zároveň také jméno, které dnes zná snad každé dítě. Tento název nese také Gaimanova pohádka , kterou vydalo poprvé nakladatelství HarperCollinsPublishers roku 2002 v New Yorku.
Krásnými a tak trochu zlověstnými ilustracemi ji doplnil Dave McKean a těmito ilustracemi se můžete kochat i v českém vydání díla, které má na svědomí nakladatelství Polaris.
Pokud si myslíte, že Koralina je nějaká klasická pohádka s vílami a elfy, tak se vážně mýlíte. Teda, dobře, jedna víla tam je, ale ta je už x set let mrtvá, takže ji nepočítám.
Koralina zkrátka není žádná klasická desneyovka. Vlastně ani nevím, jaké označení by jí sedělo nejlíp, možná něco jako "pohádka pro děti i pro dospělé". Více než milé, je to totiž děsivé. A ve spojení s těmi ilustracemi, no brrr...
Samotný autor tvrdí, že nechápe, kde se v něm vzala inspirace k napsání Koraliny. Jediné, co věděl, bylo, že chtěl napsat krátkou pohádku pro svou malou dceru. A o pár let později, když byla jeho dcera už téměř dospělá, napsal poslední kapitolu fantastického příběhu o holčičce, která projde tajemnými dveřmi v novém bytě do jiného světa plného mluvících zvířat a trpících duší.

středa 17. září 2014

úterý 16. září 2014

Andrea Kane: Temné lži


Tenhle měsíc se nese ve znamení detektivních příběhů Andrei Kane. Tentokrát mám pro vás recenzi na Temné lži (v originále The line between here and gone), což je její doposud poslední kniha vydaná u nás.
Kniha nepřímo navazuje na Odložený případ. Jsou tam ty samé postavy, stejná hlavní hrdinka, ale jiný případ. Tým Forensic instincts si tentokrát najme Amanda Gleasonová, která bojuje o život svého syna. Malý Justin totiž trpí vzácnou poruchou imunity a nutně potřebuje transplantaci kostní dřeně. Bohužel jediný dárce, který by mohl připadat v úvahu, je jeho otec, který je neznámo kde. Tým Forensic instincts v čele s úžasnou Cassie Woodsovou má tedy za úkol Paula Everetta najít a pokud to bude nutné, přinutit ho, aby svému novorozenému synovi zachránil život. Bohužel pro ně ale některým vysoce postaveným lidem příliš záleží na tom, aby Paula nikdy nenašli.
Andrea Kane mě ani tentokrát nezklamala. Jako všechny její příběhy, i tenhle je originální a napínavý. Já jako její velká fanynka, jsem Temné lži zhltla asi za dva dny, i přesto, že není rozsahově nijak krátká. Všechny knihy Andrei Kane se pohybují kolem nějakých tří set stran, které jsou většinou dělené na prolog, kapitoly o nějakých plus minus deseti stranách a epilog na závěr. Konkrétně Temné lži mají jednatřicet kapitol.

Ne tak SUPER Unboxing

Tak jsem se těšila, až mi přijdou moje super knížky ze Superknih.cz a ono to ve výsledku vůbec super není. 
Po třech pracovních dnech mi konečně dorazil balíček prostřednictvím České pošty. Zaplatila jsem za něj tu závratnou částku, kterou po mě chtěli, a jakmile se za mnou zavřely dveře od bytu, začala jsem ho "kuchat". 

pondělí 15. září 2014

George Orwell: Farma zvířat

Tak po dlouhé době, kdy jsem se přemlouvala k přečtení Farmy zvířat, se mi to konečně podařilo a musím říct, že rozhodně nelituji. Někomu se to možná může zdát hloupé číst něco, co už dnes není tak úplně aktuální, ale podle mě to za to stojí. Je lepší si zjistit o minulosti co nejvíc, a to nejen proto, abychom se z ní mohli poučit, ale už jen proto, že znát svou vlastní minulost může být jen k užitku. Navíc po přečtení Farmy zvířat si možná uvědomíte, že i přesto, že to je satira na situaci, která byla ve světě v nějakých padesátých letech, není to tak úplně mimo mísu ani dnes. Hlavně proto, že vzhledem k tomu, jak dlouho například u nás byly prosazovány komunistické ideologie, můžete se i dnes setkat s lidmi, kteří jakoby vypadli ze stran této knížky, příznačně bych jim mohla říkat "prasata". 
Nechci tu rozvádět nějaké politické debaty o tom co bylo a nebylo lepší a podobné věci (už jen proto, že tyhle řeči mě vždycky dohánějí k šílenství). Důležité je to, co si o této situaci ve světě myslel George Orwell
George Orwell vytvořil tuto skvělou alegorii, která se odehrává na anglické farmě, kde jsou zvířata "terorizována" farmářem Jonesem. A pod pojmem terorizována se rozumí, že musí pracovat, aniž by z toho měli užitek, dostávají málo krmiva a jsou často zabíjeni pro maso. No a jednoho dne přijde takové chytré prase, které začne nabádat ostatní zvířata k revoluci a slibuje jim za to zlepšení životních podmínek a ona, protože jsou hloupá a důvěřivá, se nechají strhnout vidinou lepších dnů, a tak vyženou z farmy všechny lidi a začnou ji řídit sami. Problém je ale v tom, že prasata se krůček po krůčku začínají stavět nad všechna ostatní zvířata a stávají se z nich "privilegovaní".

neděle 14. září 2014

Andrea Kane: Odložený případ

Po dlouhé době se hlásím s dalším recenzním příspěvkem. Je mi líto, že se už nemůžu věnovat blogu na sto procent, tak jako o prázdninách, ale snažím se, jak jen to jde. Bohužel můj rozvrh na zimní semestr stojí za prd. Například ve středu mám školu až do devíti do večera, a pak mě ještě čeká dlouhá cesta domu. Prostě boží. Ale jak říkám, budu se snažit blog udržovat v chodu. Konkrétně bych se chtěla udržet na alespoň pěti příspěvcích za měsíc. Teď jen doufat, že se mi to podaří.
No nic, radši už přejdu k samotné recenzi, nebo se zase budu akorát nervovat :D.
Jak už jistě mnozí z vás postřehli, Andreu Kane jsem si vážně oblíbila. Tato autorka mě mile překvapila a tohle je už třetí kniha, kterou jsem od ní přečetla. Už jsem dřív napsala recenze na Zvrácené myšlenky a Napsáno krví a v nejbližších dnech- možná už zítra, když se k tomu dokopu- napíšu recenzi i na Temné lži.
I přesto, že jsem tedy už tak trochu znalec tvorby této spisovatelky, si netroufám říct, která kniha byla "nejlepší". První dvě knihy, které jsem jmenovala, jsou totiž o něčem jiném, takže by to bylo jako srovnávat jablka a hrušky.

pátek 5. září 2014

Yrsa Sigurdardóttir: Ohnivý anděl

Chyba. Asi tak bych označila to, že jsem donedávna ani netušila, kdo Yrsa Sigurdadóttir vlastně je. Narazila jsem na ní úplnou náhodou u nakladatelství Metafora, ale do té doby jsem o ní ani neslyšela, což je vážně zvláštní, protože tahle islandská spisovatelka je svými detektivními příběhy ve světě dost proslulá.
Na svém kontě má Yrsa Sigurdadóttir ve svých jednaapadesáti letech dvě ocenění za publikace pro děti a několik románů, z nichž u nás bylo vydáno zatím pět. Tyto romány, které jsou k dostání u nás, tvoří krimi sérii o advokátce Tóře Gudmunsdottit a jsou to následující: Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob, Led v žilách a Ohnivý anděl.
Každá z těchto knih se zabývá jedním případem advokátky Tóry, takže není potřeba číst je za sebou tak, jak vyšly. Jediné, co by se vám mohlo hůře sledovat je asi vývoj Tóřina osobního života, jinak ale nejsou v knihách odkazy na ostatní případy, takže budete dokonale v obraze, i když začnete, tak jako já, se čtením pátého dílu.

pondělí 1. září 2014

Citát dne


"Literature is the most agreeable way of ignoring life."
-Fernando Pessoa