úterý 23. prosince 2014

Brian L. Weiss: Meditace

Když jsou ty Vánoce, čas klidu a míru, určitě nejsem jediná, kdo se potřebuje trochu odreagovat. Všechny ty fronty v krámech a provoz na silnicích mě dohánějí k šílenství, a proto jsem si řekla, kdy jindy by mohl být lepší čas začít s meditací než teď.
Ne, ale vážně, hlavní důvod, proč jsem se pustila do čtení této knihy, byl stres. V poslední době je ho totiž požehnaně a nemohou za to jen svátky, ale i to, že se kvapem blíží zkouškové období. Několikrát jsem se přistihla, že už si skoro nedokážu užít chvilku klidu a pořád mám žaludek sevřený obavami z dalšího dne. Nakonec mě to už přestalo bavit. A tak jsem se zapřísáhla, že si každý den udělám pár minut jen pro sebe, abych pak taky nakonec neskončila s žaludečními vředy. No a jak si lépe odpočinout než u meditace?

neděle 21. prosince 2014

Soutěž o záložky


    Po dlouhé době jsem se rozhodla uspořádat menší soutěž. Tentokrát můžete soutěžit o dvě sady záložek. Každá z nich obsahuje jednu papírovou záložku, jednu větší magnetickou a pak sadu čtyř magnetických záložek. Snad se vám mnou vybrané motivy budou líbit :).
Podmínky v soutěži jsou stejné jako vždycky- být čtenářem blogu přes GFC, like na facebooku a komentář s vaším e-mailem, kam vám napíšu v případě výhry, a s číslem sady,kterou byste si přáli.
Soutěž končí 1.1.2015.
Přeji Vám hodně štěstí a hlavně KRÁSNÉ SVÁTKY!

Sophie Hayesová: Odvlečená

Pokud rádi čtete příběhy ze života, tak tahle kniha je to pravé pro vás. Rozhodně ale nečekejte žádnou romantiku. Jak už sám název napovídá, Odvlečená (v originále Trafficked) je drsný příběh, který by podle mě ne každý zvládl.
Jedná se o autobiografický příběh mladé angličanky Sophie, která byla podvedena svým nejlepším přítelem a nucena pracovat jako prostitutka v Itálii. Její situace se po dlouhou dobu zdála jako bezvýchodná, protože její trýznitel Kas ji vyhrožoval tím, že ublíží jejím mladším bratrům, když se pokusí od něj utéct. Nakonec je to ale právě rodina, kdo ji zachrání a odveze zpět domů do Anglie.
Přiznám se, že čtení takovýchto příběhů není nic moc pro mě. Hned v několika částech, obzvlášť ke konci, jsem se nad knihou vyloženě rozbrečela. Navíc je kniha tak autentická, že máte pocit, jako byste to peklo prožívali vy sami. Přišlo mi až neuvěřitelné, jaké detaily si autorka byla schopná z té doby zapamatovat.

úterý 16. prosince 2014

BLOG Talent 2014

Jak už možná víte, před týdnem jsem se zúčastnila vyhlášení soutěže BLOG talent 2014, které se konalo na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Možná jste o této soutěži četli už něco u mě na facebookovém profilu a nebo přímo na profilu BLOG talentu.
Pro ty z vás, kdo nemají tušení, o čem to tady mluvím, znovu opakuji, že jde o úplně první ročník této soutěže, která se zaměřuje na blogy. Jejím cílem je najít talentované blogery a náležitě je (hned v několika kategoriích) ohodnotit. Hodnotící systém, který pro tuto příležitost zvolili, je tříkolový a do finálového kola postupovaly blogy posuzované skutečnými kapacitami v mediální oblasti.
Kategorie, v kterých mohly blogy soutěžit, byly následující: Nejlepší BLOG, Nejlepší POST, Nejsympatičtější blog a jako poslední ještě Zvláštní cena poroty.

úterý 2. prosince 2014

Gemma Malley: Deklarace smrti

Anglie roku 2140- přesně tam nás zavede britská spisovatelka Gemma Malley ve své knize Deklarace smrti. Od dvaadvacátého století ale nečekejte létající automobily a ultra-smart mobily. Ve skutečnosti je to doba tyranie, nesvobody a nerovnosti, protože, jak už víme, nehledě na to, kolik času uplyne, lidská mentalita, ta se nemění.
Hlavní hrdinkou tohoto podle mého nedoceňovaného YOUNG ADULTS (YA) je mladá dívka Anna Coveyová. Anna bohužel žije ve světě, kde se lidé dělí na žádoucí, kteří mají právo žít navždy a nežádoucí, kteří nemají právo žít vůbec. Ona se bohužel narodila do té druhé kategorie. Správně bychom jí měli říkat Anna Přebytečná. 
Stejně tak jako spousta dalších, i Anna je tedy dítětem systému. Prakticky celé své dětství strávila v ústavu pro přebytečné osoby, kde byla tvarována podle představ těch více šťastných, Vyvolených. Vzhledem k tomu, že byla svým rodičům odebrána do ústavní péče už jako malinká, lehce se přizpůsobila jejich požadavkům a brzy brala svůj pobyt v Grange Hallu jako laskavost, kterou ji Vyvolení tak velkoryse prokázali. Ve věku svých patnácti let by už mohla stát za vzor každému Přebytečnému v Grange Hallu. A taky na to byla náležitě pyšná, dokud do ústavu nepřivedli nováčka, který jí převrátil život vzhůru nohama.

pátek 14. listopadu 2014

Frances Hodgson Burnett: Editha's burglar

...  "Papa," she said in solemn little voice, and looking at him in a very solemn manner, "papa dear, what do you think of burglars- as a class?"(she said "as a class" because she had heard one of her papa's friends say it, and as he was a gentleman she admired very much, she liked to talk as he did.)
Her papa gave a little jump in his chair and as if she has startled him, and then he pushed his hair off his forehead and stared at her.
"Burglars! As a class!"he said and then he stared at her a minute again in rather a puzzled way. "Bless my soul!" he said "As a class, Nixie!"(that was his queer pet name for her.) "Nixie, where is your mother?"
"She is in bed, papa dear, and we mustn't disturb her," said Editha. "The party last night tired her out. I peeped in her room soflty as I came down. She looks so pretty when she is asleep. What do you think of burglars, papa?"

čtvrtek 13. listopadu 2014

Rozhovor s Janem Hartmanem


   Včera se mi dostalo naprosto nečekané a jedinečné příležitosti vyzpovídat jednoho z našich současných úspěšných spisovatelů, Jana Hartmana. Rozhodla jsem se proto podělit se s vámi o náš rozhovor, a zároveň mě to inspirovalo k vytvoření nové rubriky tady na blogu. Pevně doufám, že vám budu tímto způsobem zprostředkovávat informace, které vás budou zajímat, a ke kterým byste se možná jinak ani nedostali. 
   Tady je tedy už ten slibovaný rozhovor s panem Hartmanem, kterému tímto ještě jednou děkuji za jeho ochotu a vstřícnost.






pondělí 10. listopadu 2014

Daniel Defoe: Robinson Crusoe(ČD)


Autor: Daniel Defoe
Název: Robinson Crusoe
Směr: anglické osvícenství
Žánr: dobrodružný román
První vydání: 1719
Ilustrace: Adolf Born

1, STRUKTURA LIT.DÍLA
A-vrstva tématická
Hlavní téma: Člověk nalézá v krajní nouzi Boha a naději, která mu dodává odvahu.
Vedlejší téma: V prvním díle jde o ztroskotání a 28letém pobytu Robinsona Cruseoho na ostrově. V druhém díle jde o jeho plavby a  dobrodružství v pokročilém věku.
Charakter. Doby: Děj se odehrává v 17.století.
Charakter. Místa: Anglické město York a ostrov v Karibiku. (1659-1687)  Druhý díl se odehrává v Bengalu, Číně i Rusku.

Jan Hartman: Bohové a stvůry

Už dlouho jsem nezažila, že bych se tolik snažila vyhnout psaní recenze jako v tomto případě. Ale teď je s prokrastinací konec! Řekla jsem si, že se k tomu prostě konečně postavím čelem a zkusím všechny ty svoje protichůdné dojmy a pocity ze sebe vypsat, ať už to dopadne jakkoli.
Na úvod bych chtěla říci, že ke čtení téhle knihy mě přiměl nedávný slib, který jsem vám dala, a to, že se budu snažit recenzovat i nějaké nové "neokoukané" autory. A náhoda tomu přála, že zrovna v tu dobu nakladatelství Fragment vydalo knihu, která mě na první pohled zaujala. Kniha Bohové a stvůry má totiž neobvyklou obálku, která mezi všemi ostatními upoutala můj zrak, a navíc Jan Hartman bylo jméno pro mě doposud neznámé, takže jsem vycítila příležitost začít plnit svůj slib a rozhodla jsem se ji využít.
Moje první dojmy z knihy ale, musím přiznat, nebyly nejlepší. Jako první mě zarazilo, jak je malá, a to nejen, co se formátu papíru týče, ale i rozsahově. Kniha má jen 250 stran rozdělených do tří souborů a kapitol (složek) v paperbacku (což je taky důvod, proč u recenze nemůžete vidět moje vlastní fotky, zapomněla jsem je totiž  vyfotit předem a teď po dočtení už můj malý paperback tak nějak ztratil na kráse.)

pondělí 3. listopadu 2014

Citát dne



"I find television very educating. Every time somebody turns on the set, I go into the other room and read a book."
-Groucho Marx



úterý 28. října 2014

Yrsa Sigurdardóttir: Poslední rituál



Tak nějak tuším, že už vás možná začínám štvát s tím, jak pořád recenzuji knihy těch samých autorů. Prosím vás ale o trochu shovívavosti, protože- ruku na srdce- každý si vybírá ke čtení hlavně ty autory, které má už ozkoušené a ví, že se mu jejich styl psaní líbí. Můžu vám ale slíbit, že se pokusím na tomhle problému trochu zapracovat, už teď mám z knihovny půjčené další tři knihy od pro mě naprosto neznámých autorů.
Možná si pamatujete mojí první recenzi na knihu od Yrsi Sigurdardóttir. Šlo o knihu Ohnivý anděl, což je stejně jako Poslední rituál, něco ve stylu krimi-thrilleru. Recenzi můžete najít TADY, a pokud jste ji nečetli, tak doporučuji ji alespoň prolétnout očima, abyste získali nějaké ty základní informace, které v tomto článku už opakovat nebudu.
Jak už vám možná došlo, od Ohnivého anděla, který je pátým pokračováním příběhu právničky Tóry, jsem se posunula úplně na začátek k prvnímu dílu. Ne, nejsem blázen. Tohle pořadí jsem si samozřejmě nevybrala záměrně, jen se to tak nějak prostě událo, znáte to. Jedna z hlavních nevýhod tohohle nedopatření je, že už mám tak trochu dopředu "naspoilerováno", co se bude s Tórou dít v jejím osobním životě. To ale naštěstí není to hlavní, o co v knize běží. Hlavní zápletkou jsou samozřejmě individuální případy Tóry Gudmunsdóttir jako právničky.

pondělí 20. října 2014

LEWIS CARROLL: Through the Looking-Glass And What Alice Found There

...
“A loaf of bread,” the Walrus said,
“Is what we chiefly need: 
Pepper and vinegar besides 
Are very good indeed -- 
Now if you’re ready Oysters dear, 
We can begin to feed.” 

“But not on us!” the Oysters cried, 
Turning a little blue, 
“After such kindness, that would be 
A dismal thing to do!” 
“The night is fine,” the Walrus said 
“Do you admire the view?

“It was so kind of you to come! 
And you are very nice!”
 The Carpenter said nothing but 
“Cut us another slice:

čtvrtek 16. října 2014

Elisabeth Haichová: TAROT: Cesta hrdiny

 Dnes mám pro vás poněkud nezvyklou recenzi na knihu, která vyšla nedávno u nakladatelství Metafora. Jde o knihu Tarot-cesta hrdiny od Elizabeth Haichové, a už samotný název napovídá, že se nejedná o žádný román. Jde skutečně o výklad tarotových karet, což někteří z vás mohou pochopitelně považovat za nesmysl, ale já doufám, že se najde nějaký čtenář, kterého toto téma bude zajímat, tak jako mě.
O výkladu z tarotových karet se všeobecně něco málo ví, takže snad není potřeba ho nějak sáhodlouze představovat. Já osobně mám o něm trochu více informací už z toho důvodu, že moje babička se tímto výkladem "odborně" zabývá. Občas jsem ji i při práci pozorovala a zanedlouho jsem si už osvojila pár praktik, například některé druhy formací a podobně.
Knih o tarotu je nepočítaně, a ještě víc je druhů karet. Podle mě, pokud chce někdo opravdu vykládat a pomáhat tak lidem, tak by si měl prostudovat více knih a porovnat je, jestli se v něčem neliší. Potom také úplně neškodí, alespoň ze začátku, kontrolovat, jestli se vaše výklady skutečně plní, z toho se pak dá vypozorovat, jestli náhodou něco neděláte špatně.

sobota 11. října 2014

Andrew Fukuda: Kořist

Konečně jsme se dočkali druhého pokračování série od Andrewa Fukudy. Já osobně jsem se nemohla dočkat, až se do něj začtu. První díl jsem recenzovala někdy v červnu (ZDE) a druhý vyšel teď v říjnu a já jsem si o něj musela samozřejmě hned napsat.
Když si procházím svou recenzi na první díl, tak s většinou bych souhlasila i u tohoto dílu. Například to, že je těžké si zvyknout na svět, který pro nás Andrew Fukuda vymyslel. Podle mě by bylo nejlepší si všechny díly přečíst rovnou za sebou jedním tahem, protože když mezi nimi máte půl roku pauzu, tak si pak přece jen musíte spoustu věcí připomenout. Musím ale uznat, že zatímco v prvním díle působí všechno tak nějak nejistě, tak v druhém dílu je už vše mnohem více propracované, včetně prostředí, charakteristik postav, motivů jednání atd. , a díky tomu vás taky kniha mnohem více pohltí.
Já osobně preferuji druhý díl oproti tomu prvnímu, protože je tam více akce, více hlavních postav, s kterými se můžete sžít a rozsahově je o trochu delší, než ten první.
Pokud se chystáte Kořist číst, tak doporučuji obrnit si nervy, protože v určitých pasážích budete rozhodně číst bez dechu. Tentokrát se ale nebudete bát jen soumračníků, ale dokonce i obyčejných lidí, neboli glupanů. A aby toho nebylo málo, tak konec je samozřejmě zase otevřený.

Unboxing #4

 Jelikož mi s koncem září začala škola, směr kterým se ubíraly všechny moje dosavadní útraty, se razantně změnil. Místo běžného rozbalování balíčků s knihami mám pro vás tedy balíček s učebnicí angličtiny. Takže důvod, proč tenhle unboxing vůbec píšu, není ten, abych se pochlubila svým úlovkem, ale abych vám mohla doporučit dobrý e-shop. Pokud tedy nakupujete učebnice online, doporučuji vám číst dál. 

neděle 5. října 2014

Stephen King: Prokletí Salemu

S každou další přečtenou knihou si Stephena Kinga zamilovávám víc a víc. Je to neuvěřitelný člověk. Má úžasné nápady a fantazii, a i přesto je stále tak skromný. V několika rozhovorech uvedl, jak je neuvěřitelně vděčný za to, že se může živit tak skvělou prací, jako je psaní příběhů. Nedivím se mu. Málokdo má to štěstí narodit se s takovým talentem k psaní. Pro mě je Stephen King zkrátka jeden z mála umělců dnešní doby. Člověk, o kterém se bude učit na školách jako o průkopníkovi v hororové literatuře. A oprávněně.
Tentokrát jsem od něj přečetla knihu Prokletí Salemu. Trvalo mi dost dlouho, než jsem ji začala číst, ale jakmile jsem se do toho dostala, nemohla jsem ji odložit. Každý večer, i přesto, že jsem věděla, že ráno musím brzy vstávat do školy, jsem si udělala čas, a alespoň pár kapitol jsem si přečetla.

úterý 23. září 2014

Citát dne


"I have always imagined that paradise will be a kind of a library."
-Jorge Luis Borges


Unboxing #3

Tak nějak jsem si zvykla fotit každé rozbalování balíčků s knihami, takže doufám, že vám to nevadí. Samozřejmě chápu, že fotky nemusí být tak zajímavé jako videa, ale já videa zatím rozhodně točit nehodlám, protože si myslím, že by mi to nešlo, a to psané slovo mě zkrátka baví víc.
Dneska mám pro vás tedy unboxing, kde se zase můžete pokochat nějakými těmi přírůstky do mojí soukromé domácí knihovny, ale tentokrát to skloubím s jednoznačným doporučením na antikvariát, odkud mi tyto knihy přišly. Ne, není to žádná otázka protekce nebo podobných věcí. Předem říkám, že v tom obchodě nikoho neznám a tohle píšu čistě jako spokojený zákazník.
Nejprve bych chtěla zmínit, co k tomu nákupu vůbec vedlo. Minulý týden jsem vyhledávala na internetu knihu Základní kniha o reiki od Lübecka. Projela jsem klasicky Heureku, zboží a podobný stránky, a pak mě upoutala webová stránka Antikvariát L+P. Moje první reakce byla asi něco jako: "Cože, antikvariáty na netu?". Teď už ale vím, že jsem v tomhle ohledu byla tak trochu zabedněná, protože jsem jich pak našla hned několik. Objednávku jsem ale udělala u L+P. A teď proč.

pátek 19. září 2014

Neil Gaiman: Koralina

Koralina, Koralina. Jméno, které vzniklo z nešťastného překlepu amerického autora Neila Gaimana, a zároveň také jméno, které dnes zná snad každé dítě. Tento název nese také Gaimanova pohádka , kterou vydalo poprvé nakladatelství HarperCollinsPublishers roku 2002 v New Yorku.
Krásnými a tak trochu zlověstnými ilustracemi ji doplnil Dave McKean a těmito ilustracemi se můžete kochat i v českém vydání díla, které má na svědomí nakladatelství Polaris.
Pokud si myslíte, že Koralina je nějaká klasická pohádka s vílami a elfy, tak se vážně mýlíte. Teda, dobře, jedna víla tam je, ale ta je už x set let mrtvá, takže ji nepočítám.
Koralina zkrátka není žádná klasická desneyovka. Vlastně ani nevím, jaké označení by jí sedělo nejlíp, možná něco jako "pohádka pro děti i pro dospělé". Více než milé, je to totiž děsivé. A ve spojení s těmi ilustracemi, no brrr...
Samotný autor tvrdí, že nechápe, kde se v něm vzala inspirace k napsání Koraliny. Jediné, co věděl, bylo, že chtěl napsat krátkou pohádku pro svou malou dceru. A o pár let později, když byla jeho dcera už téměř dospělá, napsal poslední kapitolu fantastického příběhu o holčičce, která projde tajemnými dveřmi v novém bytě do jiného světa plného mluvících zvířat a trpících duší.

středa 17. září 2014

úterý 16. září 2014

Andrea Kane: Temné lži


Tenhle měsíc se nese ve znamení detektivních příběhů Andrei Kane. Tentokrát mám pro vás recenzi na Temné lži (v originále The line between here and gone), což je její doposud poslední kniha vydaná u nás.
Kniha nepřímo navazuje na Odložený případ. Jsou tam ty samé postavy, stejná hlavní hrdinka, ale jiný případ. Tým Forensic instincts si tentokrát najme Amanda Gleasonová, která bojuje o život svého syna. Malý Justin totiž trpí vzácnou poruchou imunity a nutně potřebuje transplantaci kostní dřeně. Bohužel jediný dárce, který by mohl připadat v úvahu, je jeho otec, který je neznámo kde. Tým Forensic instincts v čele s úžasnou Cassie Woodsovou má tedy za úkol Paula Everetta najít a pokud to bude nutné, přinutit ho, aby svému novorozenému synovi zachránil život. Bohužel pro ně ale některým vysoce postaveným lidem příliš záleží na tom, aby Paula nikdy nenašli.
Andrea Kane mě ani tentokrát nezklamala. Jako všechny její příběhy, i tenhle je originální a napínavý. Já jako její velká fanynka, jsem Temné lži zhltla asi za dva dny, i přesto, že není rozsahově nijak krátká. Všechny knihy Andrei Kane se pohybují kolem nějakých tří set stran, které jsou většinou dělené na prolog, kapitoly o nějakých plus minus deseti stranách a epilog na závěr. Konkrétně Temné lži mají jednatřicet kapitol.

Ne tak SUPER Unboxing

Tak jsem se těšila, až mi přijdou moje super knížky ze Superknih.cz a ono to ve výsledku vůbec super není. 
Po třech pracovních dnech mi konečně dorazil balíček prostřednictvím České pošty. Zaplatila jsem za něj tu závratnou částku, kterou po mě chtěli, a jakmile se za mnou zavřely dveře od bytu, začala jsem ho "kuchat". 

pondělí 15. září 2014

George Orwell: Farma zvířat

Tak po dlouhé době, kdy jsem se přemlouvala k přečtení Farmy zvířat, se mi to konečně podařilo a musím říct, že rozhodně nelituji. Někomu se to možná může zdát hloupé číst něco, co už dnes není tak úplně aktuální, ale podle mě to za to stojí. Je lepší si zjistit o minulosti co nejvíc, a to nejen proto, abychom se z ní mohli poučit, ale už jen proto, že znát svou vlastní minulost může být jen k užitku. Navíc po přečtení Farmy zvířat si možná uvědomíte, že i přesto, že to je satira na situaci, která byla ve světě v nějakých padesátých letech, není to tak úplně mimo mísu ani dnes. Hlavně proto, že vzhledem k tomu, jak dlouho například u nás byly prosazovány komunistické ideologie, můžete se i dnes setkat s lidmi, kteří jakoby vypadli ze stran této knížky, příznačně bych jim mohla říkat "prasata". 
Nechci tu rozvádět nějaké politické debaty o tom co bylo a nebylo lepší a podobné věci (už jen proto, že tyhle řeči mě vždycky dohánějí k šílenství). Důležité je to, co si o této situaci ve světě myslel George Orwell
George Orwell vytvořil tuto skvělou alegorii, která se odehrává na anglické farmě, kde jsou zvířata "terorizována" farmářem Jonesem. A pod pojmem terorizována se rozumí, že musí pracovat, aniž by z toho měli užitek, dostávají málo krmiva a jsou často zabíjeni pro maso. No a jednoho dne přijde takové chytré prase, které začne nabádat ostatní zvířata k revoluci a slibuje jim za to zlepšení životních podmínek a ona, protože jsou hloupá a důvěřivá, se nechají strhnout vidinou lepších dnů, a tak vyženou z farmy všechny lidi a začnou ji řídit sami. Problém je ale v tom, že prasata se krůček po krůčku začínají stavět nad všechna ostatní zvířata a stávají se z nich "privilegovaní".

neděle 14. září 2014

Andrea Kane: Odložený případ

Po dlouhé době se hlásím s dalším recenzním příspěvkem. Je mi líto, že se už nemůžu věnovat blogu na sto procent, tak jako o prázdninách, ale snažím se, jak jen to jde. Bohužel můj rozvrh na zimní semestr stojí za prd. Například ve středu mám školu až do devíti do večera, a pak mě ještě čeká dlouhá cesta domu. Prostě boží. Ale jak říkám, budu se snažit blog udržovat v chodu. Konkrétně bych se chtěla udržet na alespoň pěti příspěvcích za měsíc. Teď jen doufat, že se mi to podaří.
No nic, radši už přejdu k samotné recenzi, nebo se zase budu akorát nervovat :D.
Jak už jistě mnozí z vás postřehli, Andreu Kane jsem si vážně oblíbila. Tato autorka mě mile překvapila a tohle je už třetí kniha, kterou jsem od ní přečetla. Už jsem dřív napsala recenze na Zvrácené myšlenky a Napsáno krví a v nejbližších dnech- možná už zítra, když se k tomu dokopu- napíšu recenzi i na Temné lži.
I přesto, že jsem tedy už tak trochu znalec tvorby této spisovatelky, si netroufám říct, která kniha byla "nejlepší". První dvě knihy, které jsem jmenovala, jsou totiž o něčem jiném, takže by to bylo jako srovnávat jablka a hrušky.

pátek 5. září 2014

Yrsa Sigurdardóttir: Ohnivý anděl

Chyba. Asi tak bych označila to, že jsem donedávna ani netušila, kdo Yrsa Sigurdadóttir vlastně je. Narazila jsem na ní úplnou náhodou u nakladatelství Metafora, ale do té doby jsem o ní ani neslyšela, což je vážně zvláštní, protože tahle islandská spisovatelka je svými detektivními příběhy ve světě dost proslulá.
Na svém kontě má Yrsa Sigurdadóttir ve svých jednaapadesáti letech dvě ocenění za publikace pro děti a několik románů, z nichž u nás bylo vydáno zatím pět. Tyto romány, které jsou k dostání u nás, tvoří krimi sérii o advokátce Tóře Gudmunsdottit a jsou to následující: Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob, Led v žilách a Ohnivý anděl.
Každá z těchto knih se zabývá jedním případem advokátky Tóry, takže není potřeba číst je za sebou tak, jak vyšly. Jediné, co by se vám mohlo hůře sledovat je asi vývoj Tóřina osobního života, jinak ale nejsou v knihách odkazy na ostatní případy, takže budete dokonale v obraze, i když začnete, tak jako já, se čtením pátého dílu.

pondělí 1. září 2014

Citát dne


"Literature is the most agreeable way of ignoring life."
-Fernando Pessoa



neděle 31. srpna 2014

And the winner is...


   Včera skončila prázdninová soutěž o knihu Svědomí od Jamese Grippanda, advokátní thriller, který vydalo nakladatelství Fragment v letošním roce a dnes tu mám pro vás vyhlášení vítěze/vítězky.

pondělí 25. srpna 2014

Fantasy umění současnosti




   Čas od času mě popadne taková neutuchající tvůrčí nálada, určitě všichni přesně víte, co tím myslím. Většinou za to může přebytek času, a jelikož mám zrovna teď už čtyři měsíce prázdniny, nějak to na mě přišlo. Takže si teď den za dnem krátím všelijakými činnostmi, co mi zrovna přijdou na mysl. Snažím se ten čas trávit alespoň trochu produktivně a taky mě prostě nebaví sedět 24/7 u  počítače.
   Takovou mojí oblíbenou kratochvílí za poslední dny je kreslení. Mám zrovna jedno z těch období, kdy na to mám celkem dost nápadů a hlavně mám teď to období, kdy mi až tolik nevadí, že mi kreslení moc nejde. Na rovinu říkám, že jsem amatér a kreslím jen pro vlastní potěšení a tenhle článek určitě nemá být nějaký vychloubání. Nemohla bych se chlubit, ani kdybych chtěla. Obvykle jsem ráda, že to, co nakreslím, se alespoň vzdáleně podobá tomu, co to má být (třeba dneska jsem nejvíc zápasila s tím, abych zvládla nakreslit medvěda, co by nevypadal jako prase :D).

Connie Willisová: Kniha posledního soudu

Tak dlouho jsem se těšila, až budu psát recenzi na Knihu posledního soudu a teď mě ve finále vlastně mrzí, že jsem ji vůbec četla, protože to je tak skvělá kniha, že mám pocit, že to ani nedokážu dost dobře popsat. Budu se tedy snažit nic neopomenout, a i přesto udržet rozsah článku v rozumných mezích :D.

Connie Willis
Autorka Connie Willisová je spisovatelka pocházející z Ameriky. Žije v Denveru v Coloradu a letos oslavila už devětašedesáté narozeniny. Za svoje díla, která se převážně řadí do sci-fi, obdržela jedenáct ocenění Hugo Awards a sedm ocenění Nebula Awards.
Ve svých dílech často zpracovává téma cestování v čase, kromě toho ale píše i o dystopické budoucnosti a o dalších tématech charakteristických pro science-fiction.
Mezi její nejznámější romány patří například Remake, Bellwether, Uncharted Territory a nebo právě Doomsday book (kniha posledního soudu). Ta poprvé vyšla roku 1992 a byla oceněna Hugo Awards a zároveň i Nebula Awards.

sobota 23. srpna 2014

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Jako obvykle po přečtení nějaké klasiky, jsem i tentokrát váhala, jestli mám napsat recenzi, nebo příspěvek do čtenářského deníku. A i když věřím, že leckdo by možná využil, kdybych tuto knihu rozebrala po jazykové stránce (protože vím, že spousta z vás ji má jako povinnou četbu ve škole), rozhodla jsem se tentokrát pro recenzi, a to z jednoho prostého důvodu- Myslím si totiž, že je škoda, abych tak skvělou knihu rozebrala jen z hlediska jazykových prostředků, když bych vám přitom ráda řekla i svůj vlastní názor. Navíc mi přijde tak nějak ušlechtilejší vás inspirovat k přečtení této knihy, než abych vám rovnou "naservírovala" všechny informace.
Věřím tomu, že jste o této novele už mnozí z vás slyšeli, nebo vás na ni minimálně odkazovali ve škole. O autorovi už se ale tolik nemluví, takže vám ho pro jistotu trochu představím.
Jan Otčenášek žil v letech 1924- 1979 převážně v Praze. Vystudoval obchodní akademii a během svého života vystřídal spoustu zaměstnání, včetně krátkého období, kdy pracoval v Německu. Od roku 1952 pak působil ve Svazu československých spisovatelů a mezi jeho tvorbu patří například politický román Občan Brych, autobiografický román Kulhavý Orpheus a nebo právě jeho nejznámější dílo Romeo, Julie a tma, což je novela, která poprvé vyšla roku 1958.

středa 13. srpna 2014

Reading quote



“Let us read and let us dance, 
these two amusements will never do any harm to the world.” 
-Voltaire


Barbara Berger: Cesta k vnitřní síle

  Pokud pravidelně čtete můj blog, určitě jste si všimli, že většina z mých recenzí je kladná. Málokdy se najde kniha, která by se mi natolik nelíbila, abych na ní nenašla nic, co bych mohla pochválit. Bohužel, tahle recenze pozitivní nebude- nebo možná bohudík, protože konečně vybočím z toho stereotypu a na své si tentokrát přijdou i čtenáři, kteří mají radši kritiku.
  Možná někdo z vás od Barbary Berger něco četl. Možná jste četli dokonce i Cestu k vnitřní síle, to jste klidně mohli, protože tahle kniha u nás poprvé vyšla roku 2004, takže to není žádná novinka. Z ostatní tvorby Bergerové pak můžete znát další její podobně zaměřené knihy jako jsou třeba: Deset duchovních zákonů a síla mysli, Duchovní cesta a nebo Jste opravdu šťastní?
  O čem kniha Cesta k vnitřní síle je, to vám nejlépe řekne samotná obálka nového vydání, kde se píše: "Změňte své myšlení, změníte svůj život!". To naprosto vystihuje obsah celé knihy. Prakticky jde o to, že autorka se snaží čtenáři vysvětlit, jakou sílu mají naše myšlenky, a jak moc ovlivňují náš život. Dále pak velice detailně popisuje různá cvičení, která nám mohou pomoci naše myšlení nadobro změnit. Například mantry autorka cituje slovo od slova asi ve dvaceti různých podobách. Tak trochu, jako kdyby předpokládala, že čtenář bude mít naprosto nulovou fantazii, takže nebude schopný, vymyslet si svou vlastní.

pondělí 11. srpna 2014

Jonathon King: Modrá půlnoc

  Sama sebe v poslední době překvapuji množstvím detektivních příběhů, které jsem schopná přečíst. I když já jim říkám radši krimi, protože pod pojmem detektivka si představím Colomba, nebo nějakou podobnou ptákovinu.
  Zkrátka se mi, i přes mou dřívější averzi ke krimi, těchto knížek v knihovně kupí pořád víc a víc. Nejvíce jich mám asi od Andrei Kane, protože její styl psaní nemá chybu a u jejích knížek sázím na jistotu.
  Tentokrát jsem ale přece trochu zariskovala a v knihovně jsem si vybrala autora, o kterém jsem doposud neslyšela. Jeho knihy Modrá půlnoc jsem si všimla naprostou náhodou, když jsem si byla půjčit jednu z "kingovek". Prostě mi mezi všemi těmi Stepheny Kingy padl zrak na Jonathona. Po přečtení anotace už jsem měla jasno a nesla jsem si jí domů.
 Modrá půlnoc je prvotinou tohoto spisovatele detektivních příběhů. Je to zároveň první kniha z cyklu o bývalém policistovi Maxi Freemanovi a byla oceněna cenou za nejlepší detektivní a napínavý příběh roku. Jeho dalšími romány jsou pak: Viditelná temnota, Muži ve stínu a Vražedná noc, všechny s hlavní postavou Maxe Freemana.

neděle 10. srpna 2014

Unboxing #1

Zdravím všechny čtenáře,
dneska mám pro vás takové malé překvapení. Ještě nikdy jsem totiž na blogu nezveřejnila unboxing, tedy rozbalování nějakých balíčků z knihami, ale tentokrát jsem se z toho balíčku tak těšila, že jsem vzala do ruky foťák a začala konat.
Je to asi měsíc, co jsem si začala sepisovat knihy, kterými si chci doplnit knihovnu. Jenže po pár dnech sepisování knih, co bych si chtěla hrozně přečíst a knih, co už jsem četla, ale svůj vlastní výtisk nemám, jsem zjistila, že jsem se dostala na neuvěřitelných padesát knih, které si chci koupit. To dělá, sečteno a podtrženo, nějakých 14 tisíc korun odhadem. A navíc jsem si nemohla pomoct a pořád jsem na seznam přidávala další a další knihy. Takže jsem se rozhodla, že si něco ze seznamu musím pořídit, abych ho trošičku zredukovala. A s tím pak přišel i další skvělej nápad, že bych tak mohla ozkoušet různá internetová knihkupectví a později na ně napsat srovnání a jakous takous recenzi, ale k tomu se dostanu až někdy příště.
Tak teď už k samotnému vybalování. Vím, že to není formou článku tak zajímavé jako formou nějakého videa s chytlavou písničkou v pozadí, ale snad se pokocháte i tak :).

Stephen King: Zhubni

  Jméno Stephen King vám určitě nemusím představovat, protože si myslím, že nějaká ta "kingovka" se najde v každé slušnější domácí knihovně. Navíc určitě většina z nás viděla nějaké filmy, které byly natočené podle jeho hororových nervy drásajících příběhů (třeba Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle).
   Jedním takovým příběhem je i "Zhubni", což je na Kinga poměrně dost hubená knížečka jen o nějakých 200 stranách. I když je to ale kniha útlá, není to jedna z těch, které byste přečetli za odpoledne. Myslím si, že je to kniha, která si zaslouží trochu víc vašeho času.
  Pokud se vám název knihy zdá nějak zvláštní, tak jako se zdál zpočátku mě, nebojte se. Rozhodně si nepředstavujte scénu ze Simpsonů, kde Homer probíhá temným lesem a v jednu chvíli vidí na zdi nápis DIE, z kterého se pak stane DIET. To bylo totiž první, co se vybavilo mě, a proto mi název Zhubni přijde tak vtipný. :D  Takže i přesto, že to zní spíš jako název komedie, nenechte se zmást, za ním se totiž skrývá parádní hororový příběh, který není komický ani trochu.

pátek 1. srpna 2014

Martyn Waites: Žena v černém- Anděl smrti


Takže jak jsem slibovala zhruba před týdnem, máme tu recenzi na knihu Žena v černém- Anděl smrti od Martyna Waitese. Tato překvapivě útlounká knížka je- jak už obálka napovídá- volným pokračováním Ženy v černém od Susan Hillové a stejně jako u "prvního dílu" i u tohoto se dočkáme filmového zpracování. To by mělo být v kinech ještě někdy v tomto roce. Bohužel ale pro fanoušky filmu Žena v černém mám smutnou zprávu. Vzhledem k tomu, že Daniel Radcliffe se věnuje natáčení nového Frankensteina, tak ho v druhém díle už neuvidíme. Přiznám se, že to je pro mě dost velké zklamání, ale pevně doufám, že to bude stát za to i bez něj.
A teď už nechám film filmem a začnu se věnovat knize jako takové.
První co musím říct je, že mě skutečně překvapilo, že se Martyn Waites vůbec pustil do psaní pokračování Ženy v černém, protože to chce opravdu odvahu. Spousta lidí, co četla Ženu v černém od Hillové mi určitě dá za pravdu. Proto jsem i já ke knize zpočátku přistupovala tak nějak s nadhledem a spíš jsem čekala, že z ní budu zklamaná. (Mimochodem, první díl jsem četla a viděla jsem i film, ale na blogu jsem knihu nerecenzovala, protože v době, kdy jsem ji četla, jsem blog ještě nevedla a nemám zrovna v oblibě psát recenze zpětně, protože mám vážně krátkou paměť, a proto by taková recenze určitě za moc nestála.)

pondělí 28. července 2014

Gabriella Poole: Temná akademie #2#3#4


Vzhledem k tomu, že jsem někdy před nedávnem psala recenzi na Temnou akademii číslo 1, bude tenhle článek stručnější, protože bych se opravdu nerada opakovala. No, a taky z toho důvodu, že se k nám zrovna žene nějaká bouřka a já bych nerada, aby vypnuli proud jako třeba včera večer.
Pokud jste tedy četli TUTO předcházející recenzi na první díl, určitě vám dojde, že i tentokrát půjde víceméně o pochvalnou recenzi. I další díly Temné akademie mě totiž nezklamaly- spíš mě naopak mile překvapily.
Musím říct, že jsem se opravdu celou dobu bála, že během čtení narazím na něco,co mi bude připomínat nějaký jiný fantasy příběh. Naštěstí se to ale nestalo. Říkám naštěstí, protože jsem na to skutečně háklivá. Kdybych na něco takového narazila, knihu bych odložila a už bych dál nečetla. Takže to je plusový bod pro Temnou akademii za originalitu.

Samuel Beckett: Čekání na Godota (ČD)


1, Základní informace o literárním díle
Autor: Samuel Beckett (*1906-1989)
Název: Čekání na Godota
Literární směr: 40.-50. Léta 20. Století (Absurdní drama,navazuje na existencionalismus)
Žánr: absurdní drama
První vydání: 1952

2,Struktura literárního díla
A-Vrstva tematická
Hlavní téma: Dva tuláci Vladimír a Estragon čekají u stromu na pana Godota.
Charakteristika místa: Celé drama se odehrává na místě, kde se Vladimir a Estragon mají sejít s Godotem, a to na cestě u předem určeného stromu. Místo není blíže specifikované.
-//- doby: Děj se odehrává v jedné dějové linii během dvou dnů. Doba není blíže určena.
Hlavní postavy: Vladimír a Estragon jsou dva starší potulní tuláci a přátelé. Jejich dialog je chaotický, protože se navzájem dobře neposlouchají. Estragon má špatnou paměť.. Oba dva jsou dost citliví, což se projevilo např. když se zastávali Luckyho a litovali ho.

čtvrtek 24. července 2014

Jo Nesbo: Sněhulák

Jo Nesbo. Tohle jméno už je dnes pojem, dokonce i u nás. Kamkoli přijdete, tam na vás číhají knihy tohoto norského autora s typickým červeným hřbetem. Pokud jste o něm ještě neslyšeli- o čemž pochybuju- tak vám ho pro jistotu trochu představím. Jo Nesbo je tedy, jak už jsem řekla, původem z Norska, a je to jak spisovatel, tak i hudebník. Svůj první "krimiromán" vydal roku 1997 a ten nesl název Netopýr. Dodnes pak vydal ještě minimálně deset románů ve stejném duchu a jedna z jeho knih se dočkala i filmového zpracování, konkrétně  jde o Lovce hlav. A co jsem četla, tak roku 2015 má vyjít i film právě podle Sněhuláka.
Já se musím přiznat, že i přesto, že Nesbovi knihy už jsou u nás k dostání nějaký ten pátek, a i přesto, že zvěsti o autorově genialitě ke mně doléhaly ze všech stran,jsem se k přečtení nějaké té jeho knihy dostala až teď. Já vím, měla bych se asi stydět. A taky, že se stydím. Odkládala jsem totiž půjčení některé z jeho knih z naprosto povrchního důvodu. Zkrátka proto, že vím, že mě takovéhle krimi příběhy neberou. A teď toho lituju, protože kdybych mu byla dala šanci dřív, mohla jsem už touhle dobou mít knihovnu nadupanou jeho knihami- což taky plánuju do budoucna. Kniha Sněhulák je totiž úplně bezkonkurenčně zatím nejlepší kniha, jakou jsem za rok 2014 četla! A to je sakra pocta, protože těch knih bylo vážně dost.

neděle 20. července 2014

Alla Svirinskaja: Tajemství energie

Další recenze na něco z populárně-naučného soudku. Tentokrát kniha Tajemství energie, kterou mi k recenzi poskytlo nakladatelství Metafora. Autorkou je Alla Svirinskaja. Jak se i z knihy dozvíme, Alla Svirinskaja je původem ruská léčitelka. V její rodině se tajemství léčitelství předávalo po pět generací a i ona se mu věnuje od útlého věku. Když pak otěhotněla a musela kvůli tomu zanechat na pár měsíců své praxe, rozhodla se, že své učení sepíše a dá tak povědomí o léčitelství širšímu okruhu lidí.
Kniha je u nás vydána už podruhé (poprvé u nás vyšla roku 2006) a musím říct, že obálka nového vydání se vážně povedla. Kniha je rozdělená na osm částí s celkem 27 kapitolami. Musím říct, že když jsem poprvé nahlédla do rejstříku, tak mě hned popadlo nutkání nalistovat si ty části, které mě podle názvu zaujali, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Sama autorka totiž na začátku knihy upozorňuje na to, že pokud si budeme z knihy vybírat jen to, co nás zajímá, nebude to k ničemu platné. Že abychom změnili svůj život k lepšímu, tak bychom si měli přečíst knihu důkladně a nic nepřeskakovat. Takže i když vás bude lákat sebevíc počáteční teoretickou část přeskočit, nedělejte to, protože právě v této části se dozvíte, jaký je vůbec význam energie a nebo třeba, jak vypadá naše aura.

sobota 19. července 2014

Daniel Goleman: Emoční inteligence

Dnešní recenze bude hodně netradiční vzhledem k tomu ,na co jste ode mě zvyklí. V poslední době jsem totiž měla hroznou chuť si přečíst něco z populárně-naučné literatury, a tak jsem si napsala Metafoře  o knihu Emoční inteligence a ještě o knihu Tajemství energie, o které si pak budete moct přečíst v příštím recenzním článku.
Jestli vás zajímá, proč jsem si vybrala zrovna Emoční inteligenci- skutečně to nebyla náhoda. Už na škole na hodinách základů společenských věd mě tohle téma zajímalo. Bohužel jsme to ale probrali jen hodně okrajově, protože na osnovách je toho prostě moc, takže není čas všechno rozebírat důkladně. A tak jsem si řekla, že neuškodí se o EQ dozvědět trochu víc.
Pro ty z vás, kteří- stejně jako já- nikdy předtím neslyšeli jméno Daniel Goleman, ho krátce představím. Daniel Goleman se narodil roku 1946 v Kalifornii. Je to profesor, publicista, šéfredaktor časopisu Psychology Today a předseda Sdružení pro výzkum emoční inteligence v organizacích na Rutgerově univerzitě.
Knihu Emoční inteligence poprvé publikoval roku 1995 a tohle je už druhé vydání v češtině a musím teda říct, že tohle se vážně povedlo (Bravo!) . Jak sami můžete vidět na fotce, tak mě tam "pár" věcí zaujalo (viz barevné lepíky :D).

středa 16. července 2014

Soutěž/ Giveaway: James Grippando- Svědomí


Protože mi děláte neustále radost tím, jak reagujete na moje články, tak jsem si pro vás připravila po delší době soutěž. Pevně doufám, že jsem zvolila knihu, o kterou bude z vaší strany zájem. Soutěží se o strhující thriller Svědomí od Jamese Grippanda, který je u nakladatelství Fragment žhavou novinkou. 

úterý 15. července 2014

Nově v knihovně

Zdravím,
Dnes jsem byla na skok ve městě a mé kroky vedly kromě jiného do Levných knih. Výsledek byl takový, že z "jen se podívám, co mají nového" se stala půlhodinová zastávka. Odnesla jsem si sedm knih a jednu záložku. Celkem nákup asi za nějaké tři stovky, což je parádní cena. :)
Největším překvapením pro mě bylo, že v Levných knihách mají oddělení s cizí literaturou. Už dlouho jsem uvažovala o tom, že bych rozšířila svou sbírku anglicky psané literatury. A proto jsem si vybrala rovnou tři. Tak se pokochejte mým nákupem a budu vážně ráda, když mi napíšete nějaké vaše názory v případě, že jste nějakou z těch knih četli (hlavně by mě zajímalo, jestli jsem neprohloupila, když jsem si koupila čtyři díly Krásní mrtví).

Čtyři díly ságy Krásní mrtví- jeden za 29kč. 

sobota 12. července 2014

Lucie Fidlerová: Narozen o půlnoci- Dračí znamení

 Nakladatelství Fragment vydalo v letošním roce knihu mladé vycházející autorce Lucii Fidlerové. Této mé jmenovkyni bylo letos patnáct let, a proto bych jí v první řadě chtěla hned z kraje poblahopřát k takovému obrovskému úspěchu a také jí popřát štěstí do budoucích let :).
Důvod, proč jsem si o knihu Narozen o půlnoci napsala, byl naprosto jednoduchý- zvědavost.
Musím se přiznat, že jsem byla trochu skeptická ohledně věku autorky. Bála jsem se hlavně toho, že její příběh bude ovlivněn, ať už záměrně nebo ne, ostatními známými fantasy a sci- fi příběhy jako je třeba Pán prstenů nebo Harry Potter. Žádnou nápadnější podobnost jsem ale naštěstí neobjevila.
Kniha není nijak zvlášť rozsáhlá. Má 21 kapitol a 331 stran a hlavně je čtivá díky zřetelnému dějovému napětí.  
Takže ve zkratce- originalita, čtivost, dějové napětí. Jediné, co mi v knize nesedělo byla jména postav. Už jsem četla fantasy knihy, kde byla vymyšlená jména tak složitá, že bylo těžké se v postavách orientovat, ale přece jenom ta jména příběhu dodávají takové kouzlo. Takže kdybych si mohla vybrat, asi bych postavám z fiktivního příběhu nedávala jména jako je Artur, Gabriel, Nely, Mary atp, ale asi bych zvolila něco originálnějšího.

sobota 5. července 2014

Gabriella Poole: Temná akademie #1

   I přes veškerou snahu nečíst tolik knížek zařazených do tzv. young adults, jsem opět podlehla. Poslední měsíc nebo dva jsem často narážela na knižní sérii Temná akademie neboli Darke Academy, ať už na ostatních blozích, a nebo na samotných webových stránkách Fragmentu. Tak jsem si nakonec řekla, že mi neuškodí dát téhle sérii šanci. I přesto jsem ale byla přesvědčená, že půjde o další "trhák" ve stylu Vampire diaries, nebo Twilight. Díkybohu, opak je pravdou.
   Jelikož jde o knižní sérii, tak první díl není nijak rozsáhlý, má plus mínus nějakých 250 stran. Zvládla jsem ho přečíst za tři dny úplně s přehledem. A to nejen kvůli krátkému rozsahu, ale hlavně proto, že je to vážně čtivá kniha. Navíc je to vyloženě oddechová četba, žádná atomová fyzika, takže není potřeba nějak přemýšlet nad významem každé věty.
   Co jediné bych vytkla, je asi to, že se zde objeví pořádná akce až tak ve třech čtvrtinách knihy. To se ale dá snadno odpustit uvážíme-li, že první díl by měl být spíš o nějakém tom hrubém seznámení a vysvětlení, aby pak čtenář snáze pronikl do děje a pochopil souvislosti.
   Sečteno a podtrženo, podle mě je Temná akademie ideální prázdninová četba a já se vážně moc těším až se začtu do druhého dílu s názvem Spoutaní.

středa 2. července 2014

Andrea Kane: Napsáno krví

 První červencová recenze je tu a spolu s ní i další povídání o Andree Kane. Takovou maličkou ódu na ní jste už mohli číst dříve tady. Abych se neopakovala, tak to tedy jen shrnu.
Spisovatelka a její styl mi sedí, je zábavná, chytrá a její kniha Zvrácené myšlenky má skvělý námět. Protože, no... psychopat posedlý řeckými bohyněmi-to je prostě bomba! 
Dneska se ale bohužel žádných chvalozpěvů nedočkáte. 
Možná to je způsobené tím, že jsem byla díky prvnímu dílu plná očekávání, ale kniha Napsáno krví pro mě byla fakt velkým zklamáním. Hlavní hrdinka zůstává stejná jako ve Zvrácených myšlenkách, a to Sloane Burbanková, bývalá agentka FBI. Jí jsem si hned oblíbila. Je chytrá, nezávislá a odvážná. A navíc má úžasný vztah s agentem Derekem Parkerem, který je mi hrozně sympatický, protože si ho tak nějak bůhvíproč představuju jako Ryana Goslinga :D. 
 Každopádně, abychom se dostali k jádru pudla, důvodem, proč je pro mě kniha velkým zklamáním, je její námět.To je prostě něco, co mi vážně nesedlo. Oproti prvnímu dílu, který je protkán tajemstvím a mytologií a prostě vším tím správňáckým, se v druhém dílu vše točí jen kolem umění. Prostě asijská mafie a krádeže drahých významných obrazů. Je to asi jenom mnou, ale tohle mě prostě vážně nebralo.

středa 18. června 2014

L.F. Baum: The Wonderful Wizard of Oz

Dneska jsem se rozhodla pro úplně první "pohádkovou recenzi" na tomhle blogu. Konkrétně jde o Čaroděje ze země Oz. Tahle úžasná pohádka se proslavila zejména díky svému filmovému zpracování z roku 1939.