úterý 26. listopadu 2013

Citát dne

"Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí."

-Jiří Mahen

Myslím si, že tenhle citát není potřeba nějak rozebírat. Kniha je krásná věc už proto, že tolik rozvíjí lidskou představivost. A mít trochu fantazie je pro čtení hodně důležité. Kolik z vás třeba četlo knihu, kde byl hlavní postavou blonďatý kluk a vy jste si ho stejně celou dobu představovali jako bruneta, protože to podle vás k němu šlo lépe? Když do sebe tyhle kousíčky naší fantazie zapadnou, vytvoříme si svůj vlastní svět, který je jen náš. I když se ten náš svět kolikrát neshoduje s tím, který autor zamýšlel vytvořit...

Black House

Konečně slibovaná recenze na Černý dům, což je kniha, která vznikla díky spolupráci legendárního spisovatele Stephena Kinga, o kterém i největší laikové vědí, že se tak trochu vyžívá v děsivých scénách, a Petera Strauba, o kterém, abych se přiznala, jsem slyšela poprvé až v souvislosti s touto knihou. Podle všeho je to ale spisovatel, který se orientuje na hororové příběhy, stejně jako King. Má na krku přibližně sedmnáct románů. Píše ale i novely, povídky a dokonce i básnické sbírky, takže kdo z vás by měl zájem si něco z jeho děl přečíst, napište mi pak klidně svůj názor, ráda si ho přečtu.
Teď zpátky k samotnému Černému domu, což je už sám o sobě dost děsivý název a v kombinaci s obálkou knihy to působí vážně dobře. Jestli vás zajímá, jak jsem se vůbec k téhle knize dostala, bylo to asi takhle. Šla jsem do knihovny s jasným záměrem, že si půjčím něco od Stephena Kinga. Z regálu na mě koukalo kolem dvaceti knih, všechny různě tlusté a každá úplně jiná. Nechala jsem to tedy náhodě a vzala jsem první knihu, která mi přišla trochu "sympatická". První dojem byl skvělý. Jak jsem řekla, jak název tak obálka na mě zapůsobili.

pátek 22. listopadu 2013

Citát dne

 "Učte se, jako byste se hnali za někým, koho nemůžete dohonit, a jako by to byl někdo, koho nechcete ztratit."  
  -Konfucius 

Maturitní ročník začíná nabírat na obrátkách, takže dnešní citát je o učení a vzdělávání se. A taky přidávám malý vtípek, který se týká mistra Kchung-fu-c', čínského filozofa a teoretického zakladatele konfuciánského řádu.

středa 20. listopadu 2013

Dan Brown

Dan Brown je můj bezkonkurenčně nejoblíbenější autor, a proto vám musím napsat recenzi o jeho knihách, i když jsem vám naposledy slíbila článek o Černém domě od Stephena Kinga a Petera Strauba. Slibuji, že ten přijde příště. :)
Daniel Brown je brilantní spisovatel  a podle mě jeden z největších literárních osobností své doby.

Svou tvorbu odstartoval dílem Digitální pevnost, jehož děj se točí okolo Národního úřadu pro bezpečnost  a nerozluštitelného kódu. Skvělá kniha, vřele doporučuji. Fanoušky Browna ale musím varovat, že se od jeho ostatní tvorby poněkud žánrově liší .


Andělé a démoni. Pod tímto názvem si spousta lidí vybaví stejnojmenný film natočený právě podle této předlohy. Hlavní postavou je profesor Robert Langdon, který se pak objevuje i v ostatních Brownových dílech. V tomto díle vystupuje především jako zkušený symbolog, který čtenáře udivuje svou inteligencí, myšlenkovými pochody a především neuvěřitelnými myšlenkovými asociacemi, kterých je schopný. I v této knize, tak jako v ostatních, mu dělá doprovod krásná žena. Tentokrát je to fyzička Vittoria, která mu pomáhá zachránit Vatikán před zkázou z rukou údajných Iluminátů. Napínavý děj, historická fakta, která nejsou příliš známá a nečekaný konec, to všechno najdete v knize Andělé a démoni.


sobota 16. listopadu 2013

Citát dne

"Umění žít je vědět, jak vychutnat malé radosti a unést velká břemena."


- William Hazlitt

         Dnešní moudro je o životě. Nezapomínejte se radovat z maličkostí. Mávněte rukou nad tím, že vás zrovna někdo pustil k vodě nebo, že se vám nepovedla nějaká zkouška ve škole. Takové věci se dějí a budou se dít dál, svět se kvůli nim nezhroutí, ani ten váš. Každá zkouška se dá složit na druhý pokus, od toho jsou opravné termíny, a každá chyba se dá napravit. A když nedá? Pak to tak asi mělo být. Nedělejte si starosti s maličkostmi, protože vždycky může být hůř. Začněte s tím, že si užijete tenhle víkend. :)

Tetování krví

Tahle recenze se týká knihy, kterou jsem si před nedávnem vyhlídla v knihovně. Spolu s ní jsem si půjčila ještě dvě další knihy a těšila jsem se až si je všechny rychle přečtu, znáte to. No a jako první jsem vzala do ruky Tetování krví, což má být, nebo spíš měl být podle toho co slibovala obálka knihy, brilantní fantasy příběh od D. Cornishe, který si vytvořil svůj vlastní svět plný příšer atp. Vždyť to všichni známe, prostě další fantasy sága. Musím ale říct, že moje nadšení mě přešlo asi po prvních dvou stránkách. Nechtěla jsem si hned vytvořit názor na celou knihu podle pár stránek, a tak jsem dočetla knihu celou, ale musím říct, že tahle kniha se u mě prostě nedočká žádného happy endu. Prostě děs a hrůza. Zajímalo by mě, jestli to způsobil překlad a nebo autor sám, docela ráda bych si přečetla knihu v originále. Každopádně to působilo asi tak, jako by to napsalo dítě. Vážně, nepřeháním.
Styl psaní příšerný. Obsah a zápletka mě nenadchli ani zdaleka. Hlavní postava trapná. Ano, vím, že ve spoustě fantasy příběhů je hlavním hrdinou dítě, ale kluk, co se jmenuje Rosamunda a pochází z úděsných poměrů a byl šikanován  to je... tak nějak děsně komerční a přijde mi, že autor se až příliš snažil udělat hlavního hrdinu něčím zajímavým, až to nakonec nějak přehnal se všemi jeho výjimečnostmi.

pondělí 11. listopadu 2013

Citát dne


"S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená, zbytek se ztrácí v množství."
-Voltaire

pátek 8. listopadu 2013

Storytime


Dneska mám pro vás povídací článek, který je oproti těm dosavadním trochu osobnější. Týká se mých deníků, které si vedu od svých osmi let. Za tu dobu se mi nějak nahromadili a dnes si vedu už svůj šestnáctý deník.
Psaní deníků je všeobecně vyzdvihovaná činnost, kterou doporučují především psychologové. Je to vážně skvělá věc, hlavně pokud máte zrovna v životě nějaký zmatek a potřebujete si srovnat myšlenky v hlavě, nebo když stojíte před těžkým rozhodnutím, je lepší hodit to všechno na papír a rozhodování pak jde lépe. Také když si zapíšete například průběh nějaké hádky, často si při zpětném čtení uvědomíte svoje chyby nebo to, že jste tehdy někomu ukřivdili. Věci se prostě zdají jasnější, když je napíšete.

středa 6. listopadu 2013

Citát dne


Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“

                                              -Mark Twain

         Dnešní citát a zároveň pro mě momentálně ten nejaktuálnější. Ve škole je teď čas čtvrtletních písemek, takže se učím na předměty, které po střední škole už v životě nebudu potřebovat, místo toho, abych si mohla dělat maturitní otázky z předmětů, z kterých maturuji. Taky mám půjčené dvě knihy, na které teď vůbec nemám čas. Takže dnes je na programu matika.  

úterý 5. listopadu 2013

Michael J. Sullivan

1.díl- Královské spiknutí
Královské spiknutí, Avempartha a Vzestup Nyphronu jsou tři na sebe navazující knihy, které jsou jinak známé jako dobrodružství Riyria. Mám pocit, že ve výsledku by se mělo jednat o hexalogii, tedy šest knih.  Riyria je jméno spolku dvou zlodějů, kteří si vydělávají tím, že kradou na objednávku. Jednoho dne si je ale najmou na pochybný kšeft, který se ukáže být lstí, díky které jsou oba zloději obviněni z královraždy. Dostávají se na útěku do podivné společnosti, prožívají různá dobrodružství a boje a jejich příběh je poutavý a napínavý.
Sama za sebe říkám, že v tomto příběhu nevidím žádné kopírování jiných světově známých fantasy bestsellerů, až na výskyt elfů, kteří jsou ale v každé druhé fantasy knize. Sullivanův styl psaní mě moc baví, protože je odlehčený a takový odpočinkový. Nejraději mám debaty mezi hlavními hrdiny, protože oba mají příjemný smysl pro humor a ironie nebo sarkasmus jim nejsou cizí. Navíc mají tendenci zlehčovat své potíže, takže obvykle, když se dostanou obtížné situace, čtenář se u toho dost nasměje.
Na první dva díly jsem náhodou narazila u nás v knihovně. Když jsem je dočetla, zjistila jsem, že třetí díl, což je Vzestup Nyphronu, ještě nemají, ačkoliv v knihkupectví už je jako žhavá novinka. No a jelikož jsem člověk nedočkavý, nedalo mi to a koupila jsem si třetí díl, abych nemusela čekat. Možná si někde dokoupím i předchozí díly, ale není to vlastně taková nutnost, protože všechny díly jsou sepsány volně, což znamená, že je klidně můžete číst i samostatně.
Všem příznivcům fantasy můžu Sullivanovu hexalogii jen vřele doporučit. Já osobně se nemůžu dočkat až si přečtu pokračování.

neděle 3. listopadu 2013

Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby

Tato kniha je důkazem toho, že kvalita knihy nezávisí na počtu stran, ale na jejím obsahu. Scott Fitzgerald je jeden z mých oblíbených autorů a stejně tak i jeho žena, Zelda Fitzgeraldová, jejíž život mě fascinuje.
Velký Gatsby je jedna z knih, kterou jsem četla více než jednou. Poprvé to bylo těsně před posledním filmovým zpracováním. Byla jsem natěšená, že uvidím ten film, ale to bych nebyla já, abych si tu knihu dopředu nepřečetla. Vím totiž, že jakmile bych viděla film, už bych se ke čtení neodhodlala.
Dneska si jedno z mnoha vydání Velkého Gatsbyho hoví i u mě v mé skromné knihovně.
Co se týče mých sympatií a antisympatií, myslím si, že to je naprosto jasné. Daisy je hrozný člověk a zasloužila by být alespoň z poloviny taková chudinka, jaká si o sobě myslí, že je. A mé největší sympatie má samozřejmě Nick Carraway kvůli jeho věrnosti, spolehlivosti a kvůli tomu, že si cení morálních zásad.
 Věřím, že každý z vás ví, alespoň přibližně, o čem Gatsby je, ale pro případ, že by někdo nevěděl ,tak tady je stručný obsah:
       

sobota 2. listopadu 2013

Knihovník

Věřím, že každý z nás má svojí vysněnou práci, ať už je to vize reálná nebo absolutně nemožná. Můj sen spadá spíš do té nedosažitelné oblasti. Kdyby se mě někdo zeptal, čím chci být, řekla bych mu, že chci být jednoznačně knihovníkem. Teda buď to, nebo prodavač magických hůlek, ale na to prý nejsem dost Olivander :(.
Jestli vás zajímá, proč zrovna knihovnice (ostatně jestli ne, tak to stejně taky napíšu), tak důvodů je hned několik. Zaprvé jsem dost asociální a tichý člověk, takže knihovna je pro mě ideální místo k relaxaci. Někdy přemýšlím, jestli to ticho v knihovně nepůsobí po čase depresivně, ale to by byla beztak jen malá oběť za tak skvělou práci.
Dalším důvodem je samozřejmě to, že knihy miluji a takhle bych jimi byla obklopená ze všech stran a ve volném čase bych se mohla snad věnovat i čtení. Ti, co mě znají, také vědí, že mám ráda, když má všechno svůj pořádek takže třídit, seřazovat, hledat a tak podobně, pro mě nepředstavuje žádný problém.

pátek 1. listopadu 2013

Motivace

Pokud si někdo z vás říká proč by měl číst (což je dost nepravděpodobné u čtenářů blogu o čtení :D) a nebo jen nevíte jak argumentovat, když se vás někdo zeptá proč čtete, mám pro vás malou inspiraci a takovou přehlídku hlavním důvodů, proč by čtení nemělo být jen zálibou, ale nutností. 

This is Halloween

Když je ten Halloween, tak si rovnou zrecenzujeme nějakou pěknou knížku. Jako první mě ve spojení s Halloweenem napadlo zrecenzovat Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického, což je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Stejně tak jako byl původně Halloween, tato knížka je nepopiratelně spjata s čarodějnicemi. Dokonce je pěkně děsivá a kolikrát až neuvěřitelně, obzvlášť proto, že se nejedná o žádnou fikci.
Kniha popisuje, jak asi všichni co ji četli vědí, skutečný příběh z oblasti Šumperka, který se odehrál v sedmnáctém století, kdy u nás začaly jedny z malá čarodějnických procesů co na tomto území proběhly. Říkám z mála, ne proto, že bych si myslela, že 200 mrtvých nevinných lidí je málo, ale proto, že ve světovém měřítku tohle číslo nějak zaniká.
Četla jsem tuhle knihu v rámci povinné četby a nikdy jsem toho výběru nelitovala a nebudu. Příběh je strhující a napínavý. Taky jsem se z toho dost poučila v oblasti tortury a jejích odporných metod. A rozhodně jsem získala další nezvratný důkaz o tom, že lidi jsou ve své podstatě bestie. A největší bestie jsou bohužel většinou ty, které kážou o morálce a etice.

Mark Twain: Huckleberry Finn

Od malička slyším ze všech stran o geniálním Marku Twainovi a jeho nejznámější knize Dobrodružství Huckleberryho Fina. Tuším, že poprvé jsem o ní slyšela, když jsem jako malá sledovala seriál Gilmorova děvčata (který mimochodem miluji do teď :D). Myslím, že Huckleberry byl nejoblíbenější Roryin dětský hrdina.
No, zkrátka a dobře, dnes, po několika letech, jsem se konečně dostala k zapůjčení této knihy, pro kterou jsem si musela- celkem potupně- zajít na dětské oddělení do naší knihovny. To mě na jednu stranu docela zarazilo, protože já si nemyslím, že by šlo o četbu vhodnou pro děti. Dokonce si myslím, že malé děti by ji vůbec nemusely správně pochopit. Rozhodně nemůžu popírat to, že tohle dílo může mít vzdělávací účinek, ale jen když se správně vyloží. Myslím si, že dost děti by některé pasáže z knihy považovaly za kruté a nepochopily by je.
Co se týče mého názoru na knihu, ten je jednoznačný. Nemůžu si jí vynachválit. :) Překvapivě ale mám radši postavu černocha Jima, oproti hlavnímu hrdinovi, Huckleberrymu. Jim je totiž soucitný, skromný a kdyby se mu dostalo alespoň základního vzdělání, určitě by se zbavil svojí pověrčivosti a zabedněnosti. Narozdíl od něj mi Huckleberry přijde dost nesympatický. V některých pasážích je až nevychovaný a obzvlášť mi vadí jeho nevděčnost. Odraz náboženské výchovy a soudobé atmosféry na jeho duši mě fascinoval. To, že pomohl utéci černochovi, kterému hrozí prodání do otroctví a odloučení od rodiny, by se dnes jednoznačně považovalo za dobrý skutek, zatímco Huckleberryho kvůli tomu tížilo svědomí, protože měl pocit, že okrádá ženu, která ho vychovala o "jejího" černocha.